Ráno u jezera Batur. Bali, Indonésie.

První ráno na Bali

Vstávali jsme asi v půl dvanácté. Zpoza oken se šíří řev hmyzu a kokrhání kohotů. Mili říkala, že kohouti se takto projevovali celou „noc“. No já nevím, já když spím tak spím, ale na druhou stranu začínám chápat místní zálibu v kohoutích zápasech :) Jdeme sehnat vodu a nasnídat se.

Snídani máme v ceně ubytování, takže nebylo co řešit a vyrazili jsme do místní jídelny, reprezentované stolem pod stříškou u hlavní budovy. Na doporučení jsme si dali palačinky s banánem, k tomu jsme dostali misku ovoce a čaj. Bylo to moc dobré.

Náš první výlet směřoval kousek za město podívat se na rýžová políčka. Řekněme kilometr po hlavní, okolo jednoho chrámu a spousty obchodů (a trhu), odrážet samozvané i licencované průvodce („jsem učitel, tedy byl jsem, už jsem v důchodu“ říkal jeden, když jsem se podivil že na informaci o mém českém původu odvětil jestli jsem z Prahy), nabídky na odvoz (neustále se okolo ozývá „need transport?“ a „taxi taxi!“). Pak zahnout mezi domky, kde to bylo domy/džungle tak půl na půl. Po chvíli se kolem začala rýsovat zelená rýžová políčka (bohužel dost v rovině), cesta lemovaná kokosovými palmami nebo rovnou džunglí (s velkým podílem banánovníků).

Nafotil jsem něco fotek, chrámů i políček, ale jednoznačným vrcholem dne byla dobře deseticentimetrová kobylka: tělo červené, jinak černá se žlutými fleky. Neuvěřitelná. Chyběla jí, chuděrce, jedna skákací noha, ale alespoň se nebránila focení :) No a pak už jen klasika, pavouci tak 20+ cm co do sebe ládovali něco velikosti české vosy, vážky, květiny a krajinka. Jo a lidi. Moc dobře se mi nefotí, jsem málo drzý abych jim lezl před obličej s objektivem, i když některým to nevadí – jen pak s chutí natáhnou ruku a chtějí nějaký peníz. Jinak práce na polích není jednoduchá, hlavně je to nekonečný cyklus, kdy na jedné straně zasadíš a na druhé můžeš pomalu sklízet a sázet znovu… no a to člověku nepřidá, procházet se tam v čisté košili s miliony rupií v kapse a fotit je při tom, jak se starají o svou obživu.

Výlet byl tak na šest hodin, počítaje v to drobné bloudění cestou zpět :) Máme pokoj s teplou vodou – což znamená, že někdy přes den se tam i teplá voda najde. Takhle večer jistě ne (až později jsme přišli na to, že stačí nechat studenou pár minut odtéct a k teplé se dobereme).

Večeřeli jsme v sousedním Mama's Warung, kde pro tři lidi (Mili, David a já) proběhla večeře na pěti talířích. Dalo nám to zabrat, ale zvládli jsme to. Nejpálivější věci bylo nutné vynechat, kuře v burákové omáčce s rýží je fajn, rizoto se smaženou rýží nikoliv. K tomu džus z čerstvých banánů, ananasů, kokosů dle libosti. Toto vše za krásných 69.000 rupií, tedy necelých 140 Kč.

Po večeři hurá na internet, poslat zprávu domů a také na facebook, ten se postará o zbytek :)

Heh, koukám že jsem si zapomněl přeřídit na foťáku čas, foto z prvního dne tedy budou mít časový údaj o 7 hodin nižší. Hned jsem to napravil, hezké je že D300 umí časová pásma, není třeba sahat do nastavení času ani si pamatovat hodnotu posunu. Miluju moderní elektroniku :)

Poznámka k vodě: bez potíží je ve městě sehnatelná balená voda. Na čištění zubů používám místní vodu ošetřenou chlor-stříbrovými tabletami.

číst dál »

indonésie: Zahrada hotelu Family Guesthouse je neskutečná, stěny zeleně oddělují jednotlivé domečky, navozují pocit soukromí. Ta střecha vzadu ja naše :)indonésie: Motorka je na Bali, stejně asi jako v celé Asii, nejrozšířenějším dopravním prostředkem. Cenově dostupná, má ekonomický provoz a lze s ní efektivně jezdit i na rozbitých silnicích, proplétat se zácpami (a způsobovat je :). Zde parkoviště před trhem v Ubudu.indonésie: Prodej je jedním z možných způsobů obživy v nezaměstnaností trpící Indonésii. Na jednom trhu levně nakoupit a draze prodat turistům na jiném. Prodávají se především látky (sarongy, košile, šaty), výrobky ze dřeva, obrazy a ovoce.indonésie: Trhy v Indonésii jsou plné ovoce, potravin obecně a látek. Zde trh v Ubudu a nabídka pestrobarevných šátků.indonésie: Vyznavači hinduismu několikrát denně přináší drobné obětiny v podobě květin, rýže a vonných tyčinek k místům pro obětiny vyhrazené, které se nacházi v každém domě, dále do soukromých svatyní (každá domácnost má svou svatyni) před domy a samozřejmě do chrámů.indonésie: Barevné slunečníky reprezentují různá božstva, resp. jednoho ze svaté trojice, Brahma, Višnu či Šiva.indonésie: Kamené dekorace zahrnují výjevy z mytologie a reprezentují jednotlivé božské manifestace (ono je to s těmi božstvy v hinduismu trochu složitější). Každopádně vypadají skvěle.indonésie: Psi se vyskytují na Bali v neuvěřitelném množství. Štěkají na cizí, ale jsou bázliví. Mají těžký život, jen výjimečně jsou chovají jako domácí mazlíčci, většinu času se starají sami o sebe - a podle toho také vypadají: hubení, špinaví, pobití.indonésie: Péče o svatyně a zdobení je každodenní práce. Svatyně jsou místem pro obřady i meditaci, pro vstup je vyžadováno prokázat respekt k hinduistickým svatyním, minimálně v podobě decentního oblečení zahrnujícím sarong, látku zakrývající nohy.indonésie: Hinduistické pozadí Bali je snadno rozpoznatelé díky množství specifických soch. Většinou jde sic o levné betonové odlitky, ale s trochou mechu vypadají skvěle.indonésie: Navigace ve městech je obtížná, informační cedule tohoto rozsahu jsou vzácné.indonésie: Ganéša je další z často zobrazovaných reprezentantů božstev, známý z Indie.indonésie: Ulička jako tato přímo navazuje na hlavní třídu.indonésie: Malé dekorativní prvky na jednom z řadových domků.indonésie: Zdobná cedule vítá okolojdoucí do malého hotelu - myslím :)indonésie: I menší uličky jsou zdobeny a je příjemné se jimi procházet.indonésie: Neustálá péče o svatyně zaměstnává personál hotýlků.indonésie: Tohle ve střední Evropě moc nevídáme - dozrávající kokosy tyčící se nad banánovníky.indonésie: Takový běžný pohled na políčka kousek za městem.indonésie: Banánovník, no.indonésie: Tohle bylo první setkání s exotickou faunou jihovýchodní Asie. Nádherná kobylka, jen jsem z ní skoro měl strach, jestli není tolik barevná aby varovala před svou nepoživatelností potažmo jedovatostí.indonésie: Miluju krásné hmyzáky, tak jsem si střihl dvojportrét. No jasně, také kvůli představě o velikosti.indonésie: Neuvěřitelný krasavec. Dobře deset centimentrů délky.indonésie: Další z krasavců JV Asie. Tohohle jsem již do ruky nebral - na dlaň by se mi beztak nevešel, rozpětí nohou měl klidně 20 cm. Patří do rodiny *Golden Orb Weavers*, měl by to být *Giant Wood Spider*, lat. *Nephilia Pilipes*. Do jeho nesmírně pevných metrových sítí se zachytí i malý pták či netopýr. Na fotografii samička.indonésie: Zkuste si představit, že jdete po tmě kolem křoví, lehce uklouznete a přistanete obličejem v pavučině tohodle bestiáše. Docela mě to děsí, i když mi pavouci běžně nevadí :) Jinak tohle je samička...indonésie: Tenhle prcek je jeden ze samečků, sdílejících síť samičky. Pokud se příliš přiblíží, bude sněden.indonésie: Tento mravenec měl něco přes centimetr, byl krásně zlatavě chlupatý. Kousal.indonésie: Banány tu mají menší, než na jaké jsme zvyklí z jižní ameriky, ale dobré. Rostou tu normálně vedle silnice.indonésie: Vážek jsou kolem rýžových políček mraky, jen nejsou nijak specifické.indonésie: Drůbež pobíhá všude kolem, naprosto volně po cestách, silnicích, polích. Netuším, jak zde řeší vlastnická práva.indonésie: Bílý strážce rýžových polí. Jakkoliv místní psi štěkají ale nekoušou, tak kohouti kokrhají a i jsou schopní člověka napadnout.indonésie: Místní ženy tvrdě pracují, často jsou vidět jak nosí obrovské náklady na hlavách. I pro práci ovšem často volí zdobené oblečení.indonésie: Krásná scenérie, ale těžká každodenní práce.indonésie: Krásná chatrč kdesi mezi poli. Často jsou vidět v různém stupni rozkladu.indonésie: Tohle byla jakási lehce historická vila, na kterou jsme byli upozorněni. Opravdu nejde o typického zástupce místního ubytování.indonésie: Vilka v rýžových polích. Povšimněte si klimatizace...indonésie: Horké lázně jsme bohužel opomněli vyzkoušet.indonésie: Hodně si zde hrají s dekorací dveří, ještě tu bude pár obrázků k tomuto.indonésie: Práce na polích - někde se odváží celé snopy, někde se pytluje jen vymlácená rýže.indonésie: Jak dokáží nosit náklady na hlavách, to opravdu nevím. Zajímavé je, že jde o ryze ženský způsob.indonésie: Létal bych ale moc mi to nejde :)indonésie: Palmy při západu slunce. Nemohl jsem si pomoci, no :)indonésie: Se soumrakem lze nalézt mezi políčky lampy, byť výjimečně.indonésie: Ubud je relativně velké město, známé množstvím řemeslných výrobků. Hlavní třída se vyznačuje neuvěřitelným množstvím aut, motorek a výloh plných všemožných suvenýrů.indonésie: Osvětlené výlohy lákají na dřevěné výrobky i krásné šaty.indonésie: Malí gekonci jsou všude. Na stěnách v koupelně, na stropě ložnice, v restauraci. Místní jim říkají *či-ča*.