Procházka kolem vulkánů Batur a Batok. Východní Jáva, Indonésie.

Za opicemi a do polí

Vstáváme dle budíku v osm hodin. Dáme si osvědčenou snídani (banánové palačiny s miskou ovoce) a už nás odchytne taxikář Johny, že nám zavolá typa z půjčovny, který nám doveze zamluvené auto přímo před guesthouse. Tedy hned po snídani (při které jsme museli odmítat nabídky jednoho umělce, co nabízel vcelku pěkné kresby místních božstev – „velmi levně!“) jsme se šli kouknout na autíčko. Objednané máme to nejlevnější z nabídky, je to malá Suzuki Jimny – třídvéřový jeepek, něco jako Lada Niva, sic jen s náhonem na předek, zato s klimatizací, širokýma pneumatikama a posilovačem řízení. Má úsporný litrový motor, tedy moc neutratíme za benzín (i když při místních cenách…), jen doufám že se vysoukáme do místních kopců :)))

Dal jsem si testovací jízdu a šlo to překvapivě dobře, jen si navyknout na jízdu vlevo a tedy posez vpravo, řazení levačkou a ovladač blinkrů namísto stěračů. Pedály mají naštěstí stejně jako u nás :) V centru Ubudu je vcelku dost provoz, namixováno se spoustou mopedů, motorek, taxíků, autobusů, aut pakujících u krajnice a velmi úzkými silnicemi to není nic pro slabší povahy, řekl bych. Osobně jsem byl moc rád za malé auto. Zaplatili jsme jeden-a-čtvrt milionu za deset dní a stopadesát tisíc za třicet litrů benzínu a odvezli dealera k němu do kanclu. Jo, tak mě napadá, že ani nechtěl vidět řidičák.

Tož po dokoupení pitiva nás nové vozítko dovezlo k Monkey Forest, místní opičí atrakci. Vzal jsem to jinudy než byla nejkratší trasa, ale co, dorazili jsme. Místní příliš neřeší parkování, tedy my po jejich vzoru také ne a tedy s tímto nebyl problém.

Lesík byl prima, místy asfaltka a prodejci suvenýrů, místy les v podobě džungle a taky jsme našli potok s krásnými kameny obrostlými mechem. No a o stovkách malých opic netřeba hovořit. Byla s nima sranda do té chvíle, než mi jedna skočila na batoh a začala z něj rvát lahev s vodou. Trvalo skoro deset minut, než jsem jí setřásl – a že jsem se snažil :) Flaška naštěstí držela pevně. Mili takové štěstí neměla, než stačila otevřít BeBečka, opice jí balík vyrvaly z rukou a rozbalily si ho samy.

Z lesa jsme vyrazili za dalšími rýžovými políčky, na sever směr Tegalalang. Jestli jsme nakonec jej našli a zastavili v něm netuším, místní se jaksi nenamáhají značit ulice, vesnice, nic. Každopádně jsme zastavili na hlavní třídě (ono tady ani nic jiného není :) jakési vesnice a vyrazili přes hory a lesy vstříc rýžovým políčkům. Nakonec to bylo jednou dolů a nahoru po asfaltce (takový spád, že by to naše autíčko snad ani nesjelo, natož vyjelo). Pak jsme zahnuli mezi domy, kolem svatyně a už jsme byli mezi políčky. No a když jsme šli dál, cesta nás zavedla k dalšímu údolíčku. Jak jsme po hranách a hrázích políček sestupovali níž a níž divokou kaskádou, odkrýval se nám pohled na obhospodařované údolíčko. Svěže zelená rýže, místy s hnědými semínky, připravená ke sklizni. Když jsem zaregistrovali jednoho sympatického domorodce mlátícího rýži, zamířil jsem k němu. Když nás spatřil, vyvalil oči a zeptal se, kam jdeme – asi tu výpravy turistů běžně nepotkávají. Pravda, po hrázích to není tak úplně typická cesta, dvaceticentimetrové hliněné hráze, směrem do svahu skoro metrová rýže v deseti číslech vody a neznámém množství bahna, na druhé straně totéž – jen o metr až dva níže. Tož co tu děláme :) Pochválil jsem mu krásné údolí a zkusil pokecat o tom jak se mu na polích pracuje. Byl vstřícný, hovořil skvěle anglicky. Prohodili jsme pár slov a já ho požádal, jestli bych nemohl chvíli zkusit mlátit rýži místo něj. Nevadilo mu to, podával mi otepi a já mlátil a mátil… sranda je to :)

Cesta prý vede údolím dál, k dalším terasám a tak jsme neváhali a vyrazili. Prošli jsme pruhem džungle (banánovníky, kokosy, kávovník a různé další roští…), až jsme dorazili k dalším kaskádám. Byly fajn, ale začala se stahovat mračna a tak bylo na čase pomýšlet na cestu zpět. Směr nám byl jasný, jen cesta se jaksi nevyskytovala. S prvními kapkami deště jsem se rozhodl pro přímý směr, z kopce do kopce po kaskádách. Liják nás trochu zpomalil: v prvé řadě znamenal přikrýt batoh s fotovýbavou pláštěnkou, v druhé zvolnit na rozbahněných hrázích a cestičkách. Naštěstí nepršelo dlouho. Jen lehce mokří jsme dorazili k potoku/říčce na dně údolí. Jak jsem si již dříve všiml, mosty tu také moc nevedou, ale naštěstí jsme brzy našli jakousi regulovanou část, kde se dalo přeskákat na druhou stranu. No a pak drsný přímý výstup nahoru… a zase dolů a nahoru. Asfaltka, po níž jsme prve sestupovali, nebyla k dohledání, takže i když jsme vylezli ne více než 500 m od zaparkovaného auta (musím pochválit svůj orientační smysl, protentokrát :), měl jsem botky (naštěstí trekáče) totálně zabahněné.

Aby nebylo zážitků pro tento den dost, jelikož jsme chtěli vidět místní tance, nechali jsme si doporučit restauraci kde mají často tradiční představení. Na dnešek připadl Children Dance. Restaurace je krapet z ruky, no a musím říct že noční Ubud autem není úplně to, co by mě bavilo, notabene když člověk pořádně neví kam jede, mapa nepomůže, značení ulic veškeré žádné, lidi neporadí – restaurant dle názvu neznají. Takže přiblížení autem k poslednímu známému místu a dál cesta temnými uličkami pěšky byla řešením. Každopádně náročná cesta stála za to: večeře výborná, tance zajímavé (dokonce jsme se účastnili, z donucení :))), gamelanový orchestr hrál hezky, obsluha na jedničku. Prostě turistická atrakce jak má být.
Restauraci Laka Leke mohu tedy vřele doporučit. Trochu dražší, ale odpovídající vyšší úrovni, denním představením a jak jsme později zjistili, pro klienty zajištěným odvozem i dovozem z/do místa ubytování – potud naše divoká cesta :)
Tož mě tak napadá, že jsme zase vynechali oběd :)

Zítra se asi budeme stěhovat, loučit se s Davidem (z Nyxu), který nám dával dobré rady a všelijak pomáhal (dík mu za to!), i Ubudem a zmizneme směr Padang Bai. Konečně k moři :)

číst dál »

indonésie: Návštěvníci mají možnost zakoupit si banány, o které jsou pak brutálně obráni. Ale kdo by pro ty krásné prťavé opičky něco neudělal, že?indonésie: V Ubudském opičím lese žijí makakové dlouhoocasí, v angličtině krásně nazývaní *Crab-eating Macaque*. Výborně šplhají po stromech - zde je vidět, jak mají k uchopování parádně uzpůsobené i spodní končetiny.indonésie: Mládě makaka.indonésie: Dospělý makak dlouhoocasý.indonésie: Prcek opouští bezpečí matčina břicha a vydává se na obhlídku nového místa.indonésie: Tohle neskutečné mládě přinesla matka na plot, odkud při ukusování kusu žvance sledovala přihlíživší dvounožce, jestli se drží v bezpečné vzdálenosti.indonésie: Prcek se nebál vydat po úzkém plotě dál. Již v takto brzkém věku umí perfektně balancovat na úzkém podkladu.indonésie: Malé opičky jsou zvědavé, ale neopouští matku nebo skupinu.indonésie: Opice v *Opičím lese* nejsou v klecích či vyhrazených místech, spíše je to jako na safari - mohou si být kde chtějí.indonésie: Matka je vždy nablízku, aby poskytla případnou pomoc.indonésie: Dekorace na chrámech často není původní, je neustále opravována a obnovována.indonésie: Malé opravy probíhají za chodu, chrámy nejsou uzavírány. To je v turisticky exponovaných oblastech vcelku pochopitlené.indonésie: Pro dosažení autentického vzhledu a stylu se používají tradiční, pimitivní nástroje.indonésie: Sochy jsou vcelku nápadité, zde zřejmě z držené nádoby mohla téci voda?indonésie: Na jedné straně je z dekorací cítit beton, na druhé člověk musí ocenit propracovanost.indonésie: Rangda, královna démonů, podle balijské mytologie vede armádu čarodějnic proti vůdci sil dobra - Barongovi. indonésie: Dekorace na chrámové zdi.indonésie: Dekorace na chrámové zdi.indonésie: Dekorace na chrámové zdi.indonésie: (Nejen) pro meditaci v chrámech se nabízí zastřešený prostor s výhledem do stran.indonésie: Vstupní brány do vnitřních sekcí chrámů bývají bohatě zdobeny.indonésie: Další dekorace na chrámové zdi.indonésie: Ruční výroba chrámových dekorací.indonésie: Tohle se člověku hned tak neokouká - zvláště ve spojení s mechem, který dělá sochy starší.indonésie: Fascinující vyřezávané dveře znázorňují mytologické postavy.indonésie: Japonci v sárongu - no to byl veselý pohled :)indonésie: Tenhle pracovník nevypadal zrovna nadšeně, když jsem se jej snažil fotit.indonésie: Ne všechna božstva, resp. jejich reprezentace, jsou zástupci dobra.indonésie: Zajímavá kombinace ženy a veverky - každopádně mezi mechem porostlými liniemi vypadá super.indonésie: Fascinace falickými symboly je zřejmá. Její původ jsem ovšem nezjistil.indonésie: Něco takovéhohle bych ovšem snesl mít na zahradě :)indonésie: Makakové mají živý pohled, hodně komunikativní, lidský.indonésie: Jejich houkání bylo vcelku hlasité.indonésie: Strážci parku udržovali makaky ve snadno přístupných oblastech rozdáváním jídla.indonésie: Jakkoliv jsou makakové společenskými tvory, s kusem žvance se rádi schovají někam do koruny stromu.indonésie: Mámino mléko je stejně nejlepší :)indonésie: Stejně junior ochutná, co mu přijde pod ruku.indonésie: Ty výrazy jsou občas opravdu super. Na tuhle skupinu makaků jsme vydrželi koukat hodinu.indonésie: Některé motivy soch se hodně opakují, některé jsou jedinečné. U tohoto jsem moc netušil, co představuje.indonésie: Rangda, má oblíbená :)indonésie: Ne všechna božstva reprezentují stranu dobra. Tato čarodějnice unáší děti a trhá jim hlavy.indonésie: Vyhřívání se na sluníčku a vzájemné probírání srsti bylo typické pro mladé opice.indonésie: U vstupu do Monkey Forest nám bylo doporučeno přečíst si pokyny pro návštěvníky. Učinili jsme tak a zasmáli se. A až později pochopili, že byly míněny vážně :) Malý fotopříběh znázorňuje, jak to vypadalo, když Mili chtěla krmit opičky BeBečky.indonésie: Jedna z opic mi skočila na batoh a snažila se vyrvat lahev s pitím. Tu jsem jí nehodlal dát, ale trvalo dlouho, než jsem jí setřásl.indonésie: Vysoké členité stromy s lijánami na rozmanitém terénu tvořily v parku dojem pralesa.indonésie: To si takhle jdete do turisty opomíjeného kouta parku a hle, co nevidíte: dva čtyřmetrové varany. Naštěstí jen betonové :)indonésie: Mé první setkání s liánami zde - poměrně fascinující věc.indonésie: Spolucestovatelka Mili s novou kámoškou.indonésie: Často opice jen seděly a zíraly, jak turisti plynou kolem.indonésie: Hmm, zas jedna variace na známé téma...indonésie: Opičák relaxuje, zatímco mu kolega vybírá ze srsti parazity.indonésie: Tahle socha mi neodbytně připomínala Tolkienovy nazghuly.indonésie: V parku byly cesty vedoucí po rovince, mezi chrámy i hřbitovem, ale také strže s potůčky a vodopády.
indonésie: Severně od Ubudu jsme hledali rýžová políčka. Z hlavní cesty cesta vedla kolem tohoto domu, klesala prudce z kopce do údolí.indonésie: Na dně údolí se rozprostírala džungle, tvořená banánovníky, kakaovníky a dalšími rozličnými rostlinami. Skrze vedla úzká vyšlapaná pěšinka.indonésie: Znamení civilizace - veřejné osvětlení :)indonésie: Tohle je přesně ukázka, proč mi Indonésie nepřišla až tak fotogenická a tím atraktivní: architektura je zásadně zelená nebo černá, ztrácí se v okolí nebo se nedá z důvodu vysokého kontrastu řádně zachytit.indonésie: Obětiny jsou bohaté, košíčky z banánových listů jsou plněny květy i penězi.indonésie: Navigační cedule nám v tomto případě mnoho nenapověděla :)indonésie: U každého políčka je několik svatyní, kde je možné požádat bohy o dobrou úrodu.indonésie: A konečně po hodině cesty se před námi otevřelo první údolí plné rýžových políček.indonésie: Jednotlivé kaskády jsou doplněny vzrostlými kokosovými palmami.indonésie: Banány byly většinou bohužel ještě zelené. Takto nedozrálé chutnají trochu jako nezralá okurka.indonésie: Úzká a strmá údolí přináší úzká políčka.indonésie: Krom rýže jsme občas narazili i na zeleninovou zahrádku.indonésie: Skrze políčka jen zřídkakdy vedou nějaké cesty, je třeba chodit opatrně po hrázích.indonésie: Domy s výhledem na údolí musí být nesmírně romantické.indonésie: Rýžová políčka.indonésie: Rýžová políčka.indonésie: Za povšimnutí stojí výška jednotlivých kaskád. Představte si, že sklízíte rýži a chodíte se snopy až nahoru, hezky celý den, žádná zpevněná cesta...indonésie: Rýžová políčka.indonésie: Rýžová políčka.indonésie: Rýžová políčka.indonésie: To co na fotce skoro není vidět je jakási variace na svatyni, řekl bych.indonésie: Fotografování v políčkách.indonésie: Tenhle človíček mě hrozně potěšil. Nejprve nechápal, kde se tam bereme a co tam děláme, ale pak s námi pohovořil (anglicky!) a pak mě nechal chvíli mlátit rýži.indonésie: Tak takto jsem mlátil rýži :)indonésie: Tato žena pytlující rýži se moc nechtěla nechat fotit.indonésie: Báječný altánek s výhledem na pole - dokonalé.indonésie: Plody kakaovníku.indonésie: Velmi zajímavě kvetoucí rostlina potěšila svou bílou barvou.indonésie: Rostlinky rýže čekající na sklizeň.indonésie: Takový trochu jiný strašák.