Chrám v sopečném poli pod vulkánem Batok. Východní Jáva, Indonésie.

Rybářské pobřeží

Ráno jsme hledali poštu, opět byl zásek v neschopnosti místních číst mapu. Na druhou stranu je fakt, že mapky měst v průvodci jsou více orientační než co jiného. Každopádně pošta byla nalezena a poslední pohledy domů odeslány.

Další zastávkou pak byl chrám na břehu moře a nedaleký čínský hřbitov. Chrám stál za houbelec (že byl na mapě evidentně značilo jeho přítomnost, ne už kvalitu a navštíveníhodnost), ale cesta po pobřeží byla fajn. Turisty tu zjevně moc nevídají, někteří místní si říkali o vyfocení a ani nechtěli peníze. Ženy po ránu čistily ryby, pánové spravovali sítě.

Hřbitov jsme našli cestou, po pár náhrobcích, mezi nimiž místní suší prádlo a po nichž se válely kozy. Obrovská plocha plná velikých hrobů, na nichž byl kopec hlíny pokrytý svěží trávou. Náhrobky byly místy dosti šílené, naprosto nevkusné jak tvarově, tak barevně, doplněné pestrobarevnými soškami a glazovanými reliéfy.

Za zdí hřbitova skládka, mezi náhrobky jedoucí místní na kole na nás cosi hulákal a gestikuloval… snad první interakce tohoto druhu. A nepřišla mi moc pozitivní. Každopádně místní Indonésané asi k tomuto místu moc vztah nemají. Hřbitov bude odkazem na místní početnou čínskou menšinu.

Z Mataramu jsme přejeli najatým vozítkem do Banksalu, přístavnímu městu odkud nás loď zaveze na některý z místních fascinujících ostrovů. Na mapě to vypadá na patnáct kilometrů, ale jeli jsme to skoro hodinu. Cesta linoucí se (jak mapa tvrdí) kolem pobřeží stoupá přes pár hřebenů. Na krajnicích kolem silnice sedí samotářské opice a vypadají jak malí bůžkové, co pozorují projíždějící auta a motorky. Podobnost s kodama duchy z Mononoke Hime je jistě náhodná, ale v ten okamžik mi to přišlo jak přes kopírák :)

Překupníci s lístky jsou hrozné lemry, odchytí turistu, zapíší si jméno, chtějí peníze, člověk vytasí stotisícovku a oni že asi raději zaplatíme později… no raději jsme vyrazili do přístavu a tam našli oficiální office, kde jsme zakoupili levnou jízdenku na public boat na Gili Trawangan. Loď se naštěstí brzy zaplnila, tedy mohla brzy jet. Bylo nás téměř 40 lidí a přes náklad jsme se skoro nevešli. Sedělo se na bortech, pže mezi sedačkami byl náklad. Na ostrovy se vozí vše, včetně vody a ovoce…

Ubytování jem našli v Blue Beach Cottages na ostrově Gili Trawangan. Šlo o jednoduchý, leč vcelku prostorný pokojík se slanou sprchou, ale zato alespoň teplou. Jo a za zrcadlem máme dobře třiceticentime­trového gekona.

Hmmm, co pár hodin se tu ozývá řev z místní mešity, už mi to nepřijde tak malebné jako dříve.

číst dál »

indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: