První ráno na Bali
Vstávali jsme asi v půl dvanácté. Zpoza oken se šíří řev hmyzu a kokrhání kohotů. Mili říkala, že kohouti se takto projevovali celou „noc“. No já nevím, já když spím tak spím, ale na druhou stranu začínám chápat místní zálibu v kohoutích zápasech :) Jdeme sehnat vodu a nasnídat se.
Snídani máme v ceně ubytování, takže nebylo co řešit a vyrazili jsme do místní jídelny, reprezentované stolem pod stříškou u hlavní budovy. Na doporučení jsme si dali palačinky s banánem, k tomu jsme dostali misku ovoce a čaj. Bylo to moc dobré.
Náš první výlet směřoval kousek za město podívat se na rýžová políčka. Řekněme kilometr po hlavní, okolo jednoho chrámu a spousty obchodů (a trhu), odrážet samozvané i licencované průvodce („jsem učitel, tedy byl jsem, už jsem v důchodu“ říkal jeden, když jsem se podivil že na informaci o mém českém původu odvětil jestli jsem z Prahy), nabídky na odvoz (neustále se okolo ozývá „need transport?“ a „taxi taxi!“). Pak zahnout mezi domky, kde to bylo domy/džungle tak půl na půl. Po chvíli se kolem začala rýsovat zelená rýžová políčka (bohužel dost v rovině), cesta lemovaná kokosovými palmami nebo rovnou džunglí (s velkým podílem banánovníků).
Nafotil jsem něco fotek, chrámů i políček, ale jednoznačným vrcholem dne byla dobře deseticentimetrová kobylka: tělo červené, jinak černá se žlutými fleky. Neuvěřitelná. Chyběla jí, chuděrce, jedna skákací noha, ale alespoň se nebránila focení :) No a pak už jen klasika, pavouci tak 20+ cm co do sebe ládovali něco velikosti české vosy, vážky, květiny a krajinka. Jo a lidi. Moc dobře se mi nefotí, jsem málo drzý abych jim lezl před obličej s objektivem, i když některým to nevadí – jen pak s chutí natáhnou ruku a chtějí nějaký peníz. Jinak práce na polích není jednoduchá, hlavně je to nekonečný cyklus, kdy na jedné straně zasadíš a na druhé můžeš pomalu sklízet a sázet znovu… no a to člověku nepřidá, procházet se tam v čisté košili s miliony rupií v kapse a fotit je při tom, jak se starají o svou obživu.
Výlet byl tak na šest hodin, počítaje v to drobné bloudění cestou zpět :) Máme pokoj s teplou vodou – což znamená, že někdy přes den se tam i teplá voda najde. Takhle večer jistě ne (až později jsme přišli na to, že stačí nechat studenou pár minut odtéct a k teplé se dobereme).
Večeřeli jsme v sousedním Mama's Warung, kde pro tři lidi (Mili, David a já) proběhla večeře na pěti talířích. Dalo nám to zabrat, ale zvládli jsme to. Nejpálivější věci bylo nutné vynechat, kuře v burákové omáčce s rýží je fajn, rizoto se smaženou rýží nikoliv. K tomu džus z čerstvých banánů, ananasů, kokosů dle libosti. Toto vše za krásných 69.000 rupií, tedy necelých 140 Kč.
Po večeři hurá na internet, poslat zprávu domů a také na facebook, ten se postará o zbytek :)
Heh, koukám že jsem si zapomněl přeřídit na foťáku čas, foto z prvního dne tedy budou mít časový údaj o 7 hodin nižší. Hned jsem to napravil, hezké je že D300 umí časová pásma, není třeba sahat do nastavení času ani si pamatovat hodnotu posunu. Miluju moderní elektroniku :)
Poznámka k vodě: bez potíží je ve městě sehnatelná balená voda. Na čištění zubů používám místní vodu ošetřenou chlor-stříbrovými tabletami.
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.