Den čtyř snídaní
Ve 3.20 nás bušením na dveře vzbudil Nyoman, že ať se chystáme na cestu. Vzal nás na /dnešní první/ snídani – smažený banán a čaj v místním warungu, zcela drsném pajzlíku: jakási garáž s dřevěnýma lavicema, špinavé, stísněné. Sešly se tu dvě výpravy na dnešní výstup na horu Batur.
Poté nás naložili na motorky a přesunuli poblíž k hoře – zaparkovali jsme na připravném odstavném parkovišti, sezámili se s průvodcem co nám byl přidělen a zkontrolovali čelovky. Následoval výstup kamenito-lávovou dosti příkrou cestou. Průvodce nasadil vcelku svižné tempo, francouzský pár spolucestovatelů na tomto výstupu vcelku zvládal, my také, i když to bylo jen tak tak, přeci jen deset kilo fotovýbavy na zádech je znát :)
Výstup zabral asi jeden a půl hodiny, nahoře jsme byli včas, jako snad desítka dalších skupin. Na podvrcholkové betonové vyhlídce byl také warung, obchodníci nabízeli čaj i soft drinks, samozřejmě s vysokohorskou přirážkou. Počkali jsme na východ slunce, který krásně vybarvil oblohu. Hezky byl vidět nejen kráter, jezero a okolní hory, ale dokonce i Mt. Rinjani na Lomboku.
Následoval posun kolem kráteru I k dvojce, kde jsme si dali banán a vejce uvařené v páře stoupající ze sopky. To opravdu vtipná záležitost, ze země pod nohama se občas kouří, dýmá… no a když posunete správný kámen a dáte tam vajíčka (a opatrně přikryjete), tak se opravdu za pár minut „uvaří“ na tvrdo. K tomu banán, který rozvařený posloužil jako pomazánkové máslo :) Při druhé snídani tohoto dne jsme obdivovali výhled na lávová pole kolem.
Sestup byl náročný, po štěrku a černém prachu jsme doklouzali zpět dolů, přitom úspěšně zdržovali francouzský pár neustálým obdivováním a fotografováním. Následovalo rozloučení se s průvodcem a zpátky na hotelu v devět hodin jsme si dali dnešní třetí snídani, která je v ceně ubytování. Tu jsme po chvíli doplnili čtvrtou, tvořenou banány zalitými na slunci rozteklou čokoládou, tentokráte z vlastních zásob.
No a pak jsme zalehli a dohnali spánkový deficit. I když dohnali, po dvou hodinách jsem se necítil zrovna čile, ale což. Vybatolili jsme se a vyrazili prozkoumat místní vesnici. Vypadalo to, že turisty tu moc nevídají. Pak jsme narazili a konec cesty… legrace. Cestou zpět jsme si dali místní variaci na téma pizza v divokém, fialově vymalovaném warungu s uřvanou kočkou.
No a navečer opět koupel v posvátném jezeře (přišlo mi dost studené takhle navečer, ale co bychom za toto v Čechách dali).
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.