Rýže kam se podíváš
První ráno na Lovině bylo nutné otestovat vodu, která se jevila jako teplá a příjemná. Písek dle očekávání byl tmavý, ale třebas v Padang Bai u Blue Lagoon byl místy výrazně tmavší.
Kolem hlavní cesty Singaraja-Lovina se vyskytují rýžová políčka. Sic žádné kaskády, jen uměle vybudované hráze, ale i tak hezké. Mezi hrázkami se často objevují malé dřevěné chajdy, ve kterých lze občas vidět množství debatujících či třebas obědvajících rolníků.
V průběhu našeho putování políčky přišel oběda čas a při cestě se objevil jeden naprosto neuvěřitelný warung. Při naší touze po dobrodružství jsme neodolali a vstoupili do modrým igelitem omotané chajdy u silnice, před níž se v prachu válela celá rodina, zřejmě majitelé/provozovatelé. Domluva byla možná samozřejmě pouze posunky. Místní strava neurčitých tvarů a jednotné barvy bufetového stylu nabízela nevídaný výběr, ale co si má člověk vybrat, když netuší co je co. Jen rýži jsem poznal :) Nějak jsme jim vysvětlili, že „no chilli“, když jsme nad něčím příliš krčili rameny tak jsme dotali ochutnat no a pak už nám paní naházela k rýži nějaké kousky čehosi. Toho, co dala málo, bylo pálivé, k tomu cosi jako hromádka škvarků – ale nějak pochybuji že to byly škvarky, dále cosi co bych nejspíše označil jako játra… no každopádně zajímavé to bylo.
Při jídle nás oblézaly dvě černé kočky s jasnýma žlutýma očima, říkal jsem si jestli to jsou průvodci na onen svět :) Ale jídlo jsme zdá se přežili bez komplikací a za nějakou dvacku i s pitím (červená Fanta pokojové teploty rezavějící od zátky a tmavězelená limonáda údajně z hroznů, jak pravila etiketa, nicméně chuť standardně chemická) to nakonec bylo fajn, jedinečný zážitek v to nepočítaje.
Odpolední zapůjčení šnorchlovací výbavy bez předchozího zkontrolování stavu moře nebylo úplně chytré, podvečerní odliv způsobil že sto metrů šelfu bylo tak po kolena vody, a jak jsou všude samé korály tak se tam nedalo ani chodit, natož plavat (vlnka člověka snadno hodí na nějaké korály, mám hezky škrábnuté koleno). Dokonce jsem zahlédl pořádného ježka a tak mě rázem přešla chuť se tam dál procházet bez bot. Nicméně jsem si alespoň krásně z blízka prohlédl modré hvězdice (s tmavěmodrými flíčky), které jsou jednak dost velké, ale hlavně dost krásné.
Navečer jsme chtěli dát zase políčka, jenže mě zdržel jeden prodavač cetek, se kterým se krásně povídalo. Vyprávěl o svém živobytí, o rodině (jak přišel o dceru) a o školském systému (jak si mnozí nemohou dovolit vzdělání). Skoro to vypadalo že ani nic nebude chtít prodat, jen že si přišel popovídat, ale kdepak, obchod je to denním chlebem a já ocenil jeho upřímnost /asi/ tím, že jsem si koupil jednu předraženou rybku z vyřezanou ze škeble.
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.