Ranní šnorchlování je výrazně zajímavější než večerní, je krásně čistá voda, klidná hladina a slunko nepálí, byť dává dost světla. Je zde v Lovině výrazně větší hloubka – tedy alespoň na tomto místě, kam nás dovezli – než v Padang Bai, a také velkých rybek je tu méně, zato jsou tu hejna malých. Nicméně v Blue Lagoon se mi líbilo víc.
Mají tu neuvěřitelné veliké a modré hvězdice, to jsem zas ještě nikdy neviděl. Koráli velmi různých tvarů a velikostí… no je na co koukat, to ne že ne. Jen by to chtělo pořádný podvodní foťák, Milin kompakt s pytlíkovým pouzdrem se příliš neosvědčil.
Podvečerní světlo jsme chytali na rýžových políčkách, která se nachází mezi mořem a silnicí, dále směrem do vnitrozemí.
Večer jsme s Wayanem z Rasta Baru vyrazili na Full Moon celebration do jeho mísního templu. Žel nějak neodhadl čas a tak jsme dorazili, až když bylo po všem. Tož jsem využili vozítka a nechali se pronavigovat do Singaraji (velké mesto tady na severu), do velkého chrámu, kde jsme stihli krátký, ale hezký obřad. Zakoupit drobné obětiny a vonné tyčky, u brány pocákat svěcenou vodou, pak zasednout na zem, sepjatými pažemi pákrát krátce pozdravit/zameditovat při zvuku zvonku, poté přijmout vodu od kněžích (třikrát napít a počtvrté na hlavu), trocha rýže na čelo a hotovo. Hezké, krátké, líbilo se mi to.