Tradiční víska a cesta do vnitrozemí
Opouštíme Padang Bai a vyrážíme k tradiční vesničce, která byla zaznačena jako zajímavý bod na Milině mapě. Po hodince jsme dorazili a objevili v již takřka poledním žáru, že tradiční vesnička je synonymum pro potěmkiádu pro turisty, ale dlužno podotknout že vcelku hezky udělanou.
Za dobrovolné vstupné jsme mohli do vesnice, kde lidé žijí svým životem, jen mají otevřené dveře do domů a kecají s turisty, ukazují ruční tkaní, tvorbu balijských kalendářů (světlý palmový list, vyškrábnout drážky, přetřít přírodními barvami), hru na bambusový skoro-gamelan i jeho výrobu… děcka si hrála na kolotočo-houpačce, psiska spala ve stínu a dobytek přežvykoval uschlou trávu. Mimo hlavní cestu byl klid a vesnice vypadala jako opravdu nezasažená turistikou, jen s výjimkou desítek ošatek a podtácků z přírodních materiálů k prodeji.
Hladovi jsme po prohlídce zamířili zpět do Candi Dasa (kam jsme zajeli už ráno, nechtěně ovšem). Úplně sama se nám nabídla restaurace s úžasným výhledem na moře. Dal jsem si jejich specialitu, žabí stehýnka – a tedy po půlhodině obírání jsem měl na talíři hromádku čtyřcentimetrových stehenních kostiček. Následoval dříve Luckou S. doporučený Black Rice Pudding, který byl opravdu výborný (a tímto dík za tip!) – hezky horký, s banány a zalitý kokosovým mlékem. Opravdu lahůdka.
Cesta dál nás zavedla na jednu malou vyhlídku, která byla v obležení opic a našli jsme tam i malý stánek s jídlem a pitím. Dali jsme si modrou Fantu a prohodili pár slov s černochem, co si dělal srandu že /místní/ opice jsou jeho předci. Byl fajnovej a opice si na něj netroufaly, na rozdíl od nás.
Bylo na čase vyrazit dál, směrem do vnitrozemí. Stoupání k Agungu bylo parádní. Odpolední až podvečerní slunko odhalilo horu sic v oparu, ale to nikterak neubíralo její monumentální kráse. No a o fous dál na nás vykoukly první opravdu kaskádovitá rýžová políčka, takže přišla další zastávka. Protáhla se v náročnou procházkou z údolíčka do údolíčka. Plán dorazit do hotýlku nedaleko Besakihu za světla se pomalu rozplýval a definitivně vzal za své v moment, kdy jsme za rohem objevili další terasy a dohodli se, že je navštívíme brzy ráno. Po rozbitých cestách s nadcházející nocí nemělo cenu se někam daleko trmácet, notabene když bychom se ráno stejnak vraceli. Tož jsme zanocovali hned u těch teras v malém, lehce předraženém ale hezkém hotýlku. Pětiúhelníková veliká místnost, prazvláštní koupelna se samozřejmě jen studenou vodou, k snídani chlebík (bílý toustový!) s ananasovou marmeládou.
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.