Buddhistický zázrak
Super snídaně: indonéské jídlo, pokud se dá vyhnout chilli, je výborné. Zvláště mi chutnaly kukuřičné omeletky, ale kuře v omáčce také fajn, k tomu samo rýže. Doplnit toustem s marmeládou, nebo lépe čtyřmi – to je začátek dne jak má být.
Na recepci jsme požádali o pomoc s letenkou na Lombok, milá slečna nám telefonicky vše zařídila, zabookovala, zaplatili jsme něco přes jeden a půl milionu a bylo vše vyřízeno, letenku že nám za chvilku dovezou. Tož fajn.
Chystali jsme se vyrazit na Borobudur, největší buddhistickou stavbu na světě, ale odchytli nás naháněči s klasickými frázemi že „máte štěstí, poslední den úžasná výstava, to musíte vidět, jde tam půlka mého hotelu…“ no a tak jsme se octli na výstavě batiky. Ve třech malých místnostech předváděli různé vzory a styly, údajně původem z celé Indonésie. No a nakonec samo že bychom si jistě měli něco koupit, že mají výstavní ceny, že jsou velmi levné… no utekli jsme jen tak tak, tady jsou prodejci horší než pražští svědci Jehovovi.
Borobudur. Hodina a půl cesty z města. Impozantní stavba, stejně jako davy turistů a otravné kupování lístků: cizinci mají speciální vstup a také speciální cenu. Pouhých 12 USD, na východ slunce dokonce 20. No neva, Národní galerie v Praze je dražší, takže jdeme na to. Rozlehlý park a v něm chrám. Pár ochozů a nad nimi dvě patra stup, vše z tmavého lávového kamene. V každé stupě je ukrytý buddha a zřejmě přináší štěstí, když se jej člověk dotkne. Chudáci místní s krátkýma rukama, dovedete si jistě živě představit, jak to vypadalo. Miliony děcek pobíhající od stupy ke stupě, stejně jako slušně oblečené a po hlavu zabalené muslimské paní středního věku válející se po nich.
Nejvychytanější to měl jeden Němec, který prý někde se poblíž účastní charitativní akce, staví nějaké domy – a mají na Barabudur vstup zdarma. Takže nemá potíže s východy a západy slunce. Hmm.
Památka je to úžasná, ale opravdu se tam nedá jezdit když mají místní prázdniny. Navíc je třeba odjet brzy, abyste tam náhodou nezůstali na krásné podvečerní světlo, protože to už se pomalu ani nedostanete ven (brány vedoucí z památku jsou až na jedinou uzamčeny), ale hlavně už do Jogjakarty nejezdí busy. Tím vznikla rázem hromada pracovních příležitostí pro místní, kteří jsou více než ochotní vás za pár statisíců dovézt do města. Nakonec se nechali ukecat, že nás dovezou jen pár kiláků na motorkách, na místo kde už autobusy jezdí. Tož jsme si užili akční noční jízdu. Ale nás pár kapek deště, jízda s batohem zato bez helmy či rozbité cesty již nerozhodí :)
Shrnuto: Borobudur je impozantní, rozhodně stojí za navštívení. Chtělo by to ovšem trochu lépe plánovat a vyhradit si na to více času a patřičnou část dne, pokud člověku jde o fotografie.
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.