Dojmy a postřehy

den po dni:

info o cestě:

english version:

odkazy:

ovoce

Ovoce, ovoce! K snídani, desert k obědu i k večeři. A ty džusy! Opravdu rozmixované ovoce, lehce doslazené, husté nápoje jsou skvělým doplňkem k snídani, obědu i večeři – prostě pořád ovoce. Banány tu mají prťavé a oranžové, chuťově posunuté oproti „českým“, nicméně mě chutnají obě varianty. Ovoce co člověk zná leda z obrázku: obří žlutý píchavý Jack's Fruit (největší ovoce vůbec, ale nesplést s durianem), zvenčí fialový zevnitř bíločerný Dragon Fruit (super vizuální zážitek, chuťově už je to slabší, ale stojí za vyzkoušení), chlupatý Rambutan, trsy Salaku (jakýsi oříšek připomínající tvarem šesticentimetrový česnek zabalený v hadí kůži), smradlavý Durian, zelené pomeranče a hromady dalšího všemožného známého i neznámého ovoce.

Banány na trhu prodávají jen po trsech, často dvoukilových a větších a často je odmítají dělit. Nicméně jsou levné a dobré a tak to ani tak nevadí :) Jinak se ovoce prodává na kila či kusy.

silnice a cestování autem

Silnice jsou úzké, často přeplněné motorkami a auty. Lidé chodí po kraji, nezřídkakdy s velkým nákladem (pár metrů bambusu a tak). Prima jsou i motorkáři, co pro ukrácení cesty jedou v protisměru. Svícení není povinné, takže někteří se nenamáhají svítit ani v noci. To je obzvláště pikantní, když jedete v noci do hor, všude strmé stoupání a klesání, serpentiny a neznačené zatáčky, nepřehledné horizonty a sem tam urvaná krajnice zakouslá půlmetru do vozovky, odhalující mnohasetmetrový sešup k políčkům dole…

Pravidla silničního provozu mi obecně přišla jako nezávazná doporučení. Nicméně na druhou stranu je třeba přiznat, že přes neuvěřitelné situace na silnicích je tu vidět velmi málo dopravních nehod, resp. jsem tu neviděl žádnou (pominu-li sesunutý kus svahu na pod ním projíždějící jeep).

Náhle zcela rozbitá silnice (asi jako u nás neoznačená vyfrézovaná vozovka, tak dvakrát třikrát hlubší) je běžnou součástí všedního dne, ale cesty kde se nedá jet ani krokem a jsou značeny jako druhá nejvýznamnější silnice na ostrově nepochopím (a opravdu z tohoto hlediska nedoporučuji objíždět Batrur zadem kolem lávových polí).

Další fascinující věc je značení odboček. To že nemají značené obce (poznávají se nejlépe dle adres na reklamách na plotech) bych ještě tak nějak pochopil, ale proč jsou cedule s info o odbočce přímo na křižovatce, nebo ještě lépe za ní? Člověk fakt nemá čas na rozmyšlenou, ono otáčení se na čtyřmetrové silnici když krajnice moc nedrží a příkopy jsou hluboké žádná legrace není, a to ani s malým autem, jako je naše Suzuki Katana, o provozu v nepřehledném terénu ani nemluvím. Jezdit tady s nejakým korábem, nevím nevím.