Vzhůru do hor
Hned jak nás vyklopili z busu, hezky pod hvězdičky časného rána, tak nás odchytil místní týpek že hned vedle je kancelář kde se dozvíme vše co potřebujeme o další cestě. A opravdu, místní dopravní kancelář nám poskytla vše co jsme potřebovali.
Navrhli nám plán cesty do oblasti sopky Bromo, doporučili ubytování tam nahoře a do balíčku přihodili průvodce na noční výstup na vyhlídku. Poskytli nám i gauč a umožnili pár hodin spánku, než nás místní bemo vzal nahoru.
To taky byla cesta, to jsem ještě neviděl. Zpočátku byl minibus jen náš, ale během jeden a půl hodinové cesty jsme různě nabrali a poztráceli spousty lidí. Někteří se nevešli dovnitř a tak i s věcmi skončili na střeše. Stoupání bylo velmi příkré, koneckonců naše cílová stanice se nachází na okraji kráteru vulkánu, ve výšce přes 2000 m.n.m. Říká se tomu tady Cemoro Lawang.
Nahoře nás uvítala mlha a chladný vzduch plný síry. Hned se člověk rozkašlal. Potkali jsme tu čtyři Čechy, kteří mě hned upozornili, že u kráteru je to daleko, daleko horší, že tam se prakticky nedá dýchat. No tož jsem zvědav :)
Svítání odhalilo krásnou vesničku kolem, která se místy ztrácela v cárech mlhy. V zápalu procházení a focení jsme se s Mili ztratili – a našli se až zpátky na hotelu. Každopádně je to tu super, zemědělská vesnička (kukuřice, kapusta, brambory ve dvou tisících? zjevně to lze) křížená s turistickou (několik hotelů, prodavači kulichů a šál, nabídky projížděk na koni). Výhled do kráteru je úchvatný, dno je o pěkný kus níže (stovky metrů?) pokryté prachem i zelení. [aktualizováno: podle Google Earth jde o stovku metrů] Písečné moře mu říkají. Tři kilometry od kraje roste vnitřní vrchol vulkánu Batok, za ním je stále kouřící nízký vulkán Bromo a za nimi několik dalších vrcholků, jeden z nich jistě bude i Mt. Semeru, zvaný Seat of God. Už se těším na východ slunce… snad bude hezky, zatím je tu hodně mlžno a dohled nic moc. Krom toho se v dvoukilometrovém a sirném vzduchu špatně dýchá a bolí mě nohy, jsem unavený – to ale může být ještě následek cesty sem. No dáme si odpolední spánek, pořádnou večeři a nad ránem vstávat k nočnímu výstupu.
Podvečerní výlet ke kráteru nepřinesl nic zajímavého, všude je opar nebo mraky, není nic vidět. Až noc přináší jasnou oblohu s výhledem na hvězdy, slibující že ráno by mohlo být z hlediska výhledu vskutku zajímavé. Krom čistého nebe ovšem přišla také neuvěřitelná zima, začínám chápat místní v kulichu a péřovce. Tohle jsem v jinak neuvěřitelně teplé Indonésii nečekal :)
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.