Ptáci na trhu

den po dni:

info o cestě:

english version:

odkazy:

Hotel Gloria Amanda má bazén, tož jsme jej hned z rána otestovali. Krom nás tam ovšem byla nějaká cákající děcka, tedy nebylo to na dlouho. Beztak byl moc malý na jakékoliv plavání. Snídaně klasicky bufetová, indonéská jídla jiná než včera, opět klasicky pálivá, ale dobrá. Tousty a marmeláda byly stejné jako včera.

Sultan Palace – sídlo sultánů na Jávě. Aktuální sultán působí alespoň jako guvernér města JJ, když už není svrchovaným vládcem celého státu. Palác je jedno velké muzeum (pokud pominu jeho funkci jako sídlo sultánské rodiny). Celkově nic zajímavého, měli jsme raději vstát ráno a zajet na Prambanan. Jeden z okamžiků, kdy se lenost nevyplácí.

Ptačí trh – na druhou stranu – to bylo něco jiného. Z Čech známe leda tak burzu ptactva, ale tohle je jako srovnávat komorní divadlo s open air festivalem. Všude na zemi desítky klecí s kohouty, na stáncích zavěšené klícky s okrasnými a zpěvnými ptáčky z celé Indonésie, na pultech gekoni (na tvorbu léčebných přípravků, prý) a také bedny cvrčků, plata červů a mísy mravenců (na rýži, aby je /prodavači/ udrželi na místě).

Marně jsem tak přemýšlel, co na takováto místa říkají (západní) hygienické služby s ohledem na výskyt asijské ptačí chřipky :)

Skočit na oběd (Superman Restaurant a kuře Kiev to jistily – jako včera, jen mi někdo řekněte, kam na ty názvy chodí), sednout do taxíka a vzhůru na letiště. Hodinový skok s výhledem na západ slunce 737kou do Subarayi, pak čekání na zpožděný let do Mataramu na Lomboku. Druhý rychlý skok a jsme na ostrově Lombok. Odchytit taxíka (lapil nás nějaký mizera bez taxametru, pak že jsou taxikáři děsní jen u nás) a nechat se dovézt do vybraného hotelu, abychom zjistili že má plno. Tož do dalšího, super levného ale přesto pohodového. Na nějaký výběr stejně nebyla síla, byla dávno tma.

číst dál »