Den na cestě
Snídani nám málem snědla jedna malá, vyzáblá, ale děsně hladová a naprosto neodbytná kočka. Nejprve jsem jí zkusil domluvit, pak jsem jí několikrát odložil na zem. Když se mi po kolikáté vrátila na klín a cpala čumák do talíře, tak jsem jí prostě vzal a vyhodil z terasy pryč. To pomohlo. Asi na dvacet vteřin, naž přiběhla zas. Achjo. Alespoň že kolegyňka byla méně odolná a kočka tedy zvolila za cíl svého žebrání jí, já se mohl relativně v klidu najíst.
Následovala cesta zpět, dlouhá a únavná. Lodí na Lombok do Bangsalu, autobusem do Mataramu. Trajektem do Padang Bai na Bali, pak autobusem do Kuty. Ano, Kuta, asi nejznámější místo na Bali. Místo, kam jezdí australani na prodloužené víkendy surfovat. A kde všichni turisti hledají taneční kluby. Kde to žije. A kde v 2001 tetoristé zabili 202 lidí (a v roce 2005 si to zopakovali, naštěstí ne tak „úspěšně“).
Se svou oblibou je Kuta velmi dobře popsaná ve všech průvodcách, které ovšem mají také všichni návštěvníci. V důsledku toho jsme velmi dobře nalezli oblast levného ubytování, lae hotel za hotelem měli beznadějně plno. Nakonec jsme sehnali pokojík, trochu nad náš standard, ale nebyl prostor na smlouvání – a beztak je to jen na dvě noci.
(c) veškerý obrazový materiál na těchto stránkách je chráněn autorskými právy.