Šnorchlování s následky

den po dni:

info o cestě:

english version:

odkazy:

Snídaně byla rozmanitá, přestože byla zahrnuta v nevysoké ceně ubytování – dostal jsem banánovou palačinku (lepší než ve FGH), banánový džus a čaj. Jídla málo, ale dohromady to zasytí.

Kolem desáté jsme už seděli v malé loďce směřovali do vedlejší zátoky na šnorchlování. Voda mi přišla úžasně teplá, vůbec mi nepřišlo že by z ní člověk kdy mohl cítit potřebu lézt ven. Také byla úžasně čistá, bylo vidět na dno poseté korály, které přitom muselo být dost hluboko, čtyři pět metrů s přehledem. Rybiček všude kolem byla hejna, zvláště takových dvaceticentime­trových, duhově zbarvených (něčím mi připomínaly papoušky). Navíc byly dost nebojácné, takže se daly krásně prohlédnout. Další přítulné byly malé „sword fish“, takové jehličky, snad 40cm, moc legrační rybka. Byly tu i její výrazně větší exempláře, ale ty si držely odstup, stejně jako rybky připomínající Gilla z filmu Hledá se Nemo.
Vůbec je svět pod vodou neuvěřitelně barevný. Úžasné jsou korály, všemožná směska barev, tvarů a velikostí. Všichni to říkají, ale nevěřil jsem, resp. nechápal v plném rozsahu, jak to myslí – dokud jsem to nepoznal na vlastní oči. Šnorchlování nám doporučovali místní po ránu, že pak se zvedá voda a přichází vlny, což byla pravda, kolem jedenácté to již bylo znatelné a kolem dvanácté, když jsme odjížděli, tak již byly vlny vcelku slušné, poblíž pobřeží lámající se. To už jsem sledoval z lodi, protože jsem se předtím trochu napil slané vody a nebylo mi dobře, ale poté co jsem vodu vrátil kam patří už bylo zas fajn :)

Jinak je tu opravdu hodně teplo. Moře v přístavu nijak nesmrdí, možná i proto, že parkující lodě mívají sundané motory. Bordel na pláži není, ale co mě překvapilo, nesjou tu žádní „plážoví ptáci“ jak známe racky ze Španělska. Ani psi tu nejsou žádní, proti tomu jak v Ubudu byl u každého domu alespoň jeden.

Mám dojem, že jsem si spálil ramena, přeci jen hodinu a půl šnorchlování znamená vystavit záda přímému slunci. Krém asi nezabral, smyl se.
Po odpoledním, skoro dvouhodinovém, šlofíku již nemám dojem že mám spálená záda – mám jistotu. No alespoň nemám na zádech pruhy a kolečka jako Mili od svých plavek :)

Večerní procházka po pláži přinesla zjištění, že je sic hezké že mám stativ, ale je mi houby platný když se houpou lodě :))) Ale co, ulovil jsem pár hezkých nočních snímků. Také jsme zjistili, že v restauracích člověku s chutí vyjdou vstříc – nemají rybí polévku v menu, ale na požádání udělají. Je libo „pálivá grilovaná kukuřice“ v nepálivé podobě? Není problém.

Před restaurací nás odchytl týpek, že jede rybařit ráno, že jestli nechceme jet s ním. Že odjíždí v pět a že vycházející slunce je super, že tam je hodně lodí, že loví sítěma a háčkama a že vytahuje tu dvacet, tu třicet ryb… tož nás ukecal. Asi. Pokud vstaneme.

Takže namazat spálená záda a spát.

číst dál »