Pohled z vulkánu Batur na Batok. Východní Jáva, Indonésie.

Konečně pořádné moře

Ráno bylo ve znamení check-outu z jednonočního přespání v hotýlku nedaleko Tanah Lot templu. Příjemný výhled ze zahrádky na políčko. Snídaně netradiční, vedle byla pekárna (objevili jsme již večer) a tedy ke snídani bylo sladké bílé pečivo!

Následně jsme se posunuli o pár kilometrů na jih, kde cestou k pláži jsme narazili na rozsáhlá rýžová pole, tož následovala párhodinová zastávka s pobíháním po hrázkách a v banánových hájcích.

Moře nás pak uvítalo krásnou pláží a velkými vlnami, které se až těsně u pobřeží lámaly tvořily parádní zvukové i vizuální efekty. Místy měly jistě přes dva a půl metru, tož to mě nadchlo a hned jsme se převlékli. Nijak se nikdo nekoupal, kdo ví proč? Místní typ, co se na nás přilepil, nerozuměl slova anglicky, ale posunky jsem vyrozuměl že koupání možné je, on na druhou stranu si vyžádal, že si nás může fotit na mobil. Asi tu moc bílých turistů koupajících se v divokém moři nemají. Voda byla parádní, vlny silné. Dno klesalo strmě dolů, pár metrů od břehu se nedalo stačit, vlny podemílaly nohy a kamínky vrhané silou moře k pobřeží bolestivě obouchávaly kotníky. Hodně dobře jsem se vyřádil, jen když mě sem tam nějaká vlna připlácla k zemi a ošoupala o písek, musel jsem vyndavat kilo písku z plavek… a písek z uší jsem dostával ještě několik dní. Ale jak říkám, super, tohle jsem potřeboval. [fotografie nebudou :)]

Následovala cesta zpět do Ubudu, již bylo na čase vrátit auto a také se nám překlopila polovina naší dovolené. Je na čase vyrazit mimo ostrov. Je zajímavé, jak všechny významné cesty středem Bali vedou severojižně (a podél pobřeží), tedy dostat se těch třicet čtyřicet kilometrů vzdušnou čarou na východ bylo vcelku dobrodružné. V Ubudu jsme se ubytovali v nám z prvních dnů známém Family Guest House, a na večeři jsme zapadli samozřejmě hned do Mama's Warung, kde mají opravdu to nejlepší a nejlevnější co se tu dá nalézt. Dal jsem si kuřecí steak se zeleninovým salátem a rýží, přesně hromadu jídla bez chilli co jsem potřeboval. K tomu ty nejlepší, poctivé a neředěné džusy co jsme za celou cestu potkali. Mama prostě umí. A to jsme ještě nevěděli, jak moc nám bude chybět v nejbližších dnech…

Internet je tu obecně málo rozšířen resp. je špatně dostupný, tedy jsme využili že posledního dne v Ubudu, kde zrovna tento problém není – a strávili na netu několik hodin, do brzkého rána.

číst dál »

indonésie: Pole kam se podíváš.
indonésie: Jdeme se projít mezi políčka, zatím ještě čistí a plni optimismu. Naše autíčko v pozadí.
indonésie: Políčka oddělena banánovníky.
indonésie: Parádní chatka mezi políčky.
indonésie: Na chatce byla spousta takovýchto *plašiček* na ptáky či co...
indonésie: Hezky to mají srovnané, což?
indonésie: Jak byly hrázky mezi políčky úzké, tak se po nich dosti špatně chodilo a občas člověk prostě zhupsnul do vody. Mili tady jasně vyjadřuje svůj názor na věc :)
indonésie: K obdělávání polí zde slouží stroje - asi v této rovině je s nimi snazčí pořízení, v kaskádách měli vždy jen voly. 
indonésie: Jedni z mála lidí, co se s chutí nechali fotit, byli milí, vstřícní a ani za to nic nechtěli. Ať se jim daří!