Ráno u jezera Batur. Bali, Indonésie.

Velká cesta

Ráno jsme zašli do místních turistických informací, abychom zjistili, že s naším plánovaným přesunem na Javu nám opravdu neporadí, že tu nic nevědí. Spolehli jsme se tedy na rady místních a průvodce, vyrazili lokálními bemo busíky do Denpasaru. Měli jsme to s jedním přestupem přes hodinu cesty. Bemo jsou malé dodávky, do kterých se dva vzrostlí středoevropané s velkými batohy pomalu nevejdou, kdežto místních tam jezdí deset. Staví se tomu kdo si mávne. Místní platí pakatel, nás trochu obrali, ale což – furt to vyšlo levněji než pražská MHD :)

Jeden prima zážitek byl, když přistupivší matka chtěla, aby se její synek s námi vyfotil (mobilem). Zoufale se nechtěl k nám přiblížit a začal brečet… ale když ho k nám dotlačila a my ho trochu podrželi, tak se foto podařilo. Zjevně zas z nás někdo měl zážitek (a druhý asi trauma), holt byť na Bali, tak turisté se v těchto oblastech (a dopravních prostředcích) až tak moc nevyskytují.

Denpasaru nás hned odchytli a nekompromisně nacpali do luxusního busu, který nás doveze až do kýženého Probolingga, města nedaleko Mt. Bromo. Na to jaký byl ze začátku spěch s lístky, se dlouho nic nedělo, čekali jsme ještě hodinu na čertvíco a pak jsme se skoro hodinu ploužili k bráně areálu. Pak už to jelo dobře, směrem na severozápad, na trajekt. Nalodění hladké, po půlhodině jsme byli na Jávě. Ještě posunout hodinky (hodina mínus) a je to.

V busu jsme byli jediní ne-místní, vcelku na nás všichni zírali. Především když jsme nechápali zastávku na večeři která probíhala tak, že se zastavilo, u výlezu člověk dostal do ruky žlutý kupón, který obratem v místním bufetu Sahara směnil za jakousi polévku s nudlemi a hromadů chipsů. Moje snaha zjistit kde že to aktuálně jsme tvrdě narazila na jazykovou bariéru. Busový výpravčí nechápal ani název města a mapu zjevně viděl poprvé, naprosto nebyl schopen se orientovat. Nezbylo nám než doufat, že nás vyhodí kde potřebujeme. S myšlenkou, že maximálně dojedeme o pár měst dál jsem usnul… než mě vzbudili že jsme v Probolinggu, že máme vystupovat. Nakonec tedy vše dopadlo dobře, ve dvě ráno jsme skončili na ulici v požadovaném městě. Teď už jen co s tím :)

K tomuto dni nemám žádné obrázky, přeci jen jelo se přes noc a nechtěl jsme na svou fototechniku v buse moc upozorňovat…

číst dál »