Východ slunce nad ostrovem Bali, vlevo hora Agung. Indonésie.

Slunce, kozy a hvězdy

Dnešní den byl ve znamení brzkého ranního vstávání, abychom stihli východ slunce, který se koná před šestou ranní. Sic slunku chvilku trvalo, než prosvítilo oblohu i nad Mt. Rinjani, ale opět to byl jeden z klidných a kouzelných východů slunce. Ona Indonésie snad ani jiné neumí :))

Dopoledne bylo zcela zabité, ranní vstávání mě zničilo. Až kolem poledního jsme vyrazili zašnorchlovat hned kousek před hotel. Moře je tu neskutečně teplé a čisté, to nejlepší co jsem tu zatím viděl. A vůbec kdy kde viděl. Tady u veřejné pláže sic moře není tak bohaté a barevné, ale stejně amatéři jako já mají na co koukat.

Mají tu malou želví školku. Pár cedulí o tom, jak je potřeba želvám pomáhat a starat se o ně, s žádostí o finanční příspěvek. Nevím, nakolik šlo jen o lákadlo na peníze turistů, každopádně takové množství malých želviček jsem ještě neviděl :)

Gili Trawangan, jakožto největší z těchto ostrůvků, se pyšní kopcem, dokonce stometrovým. Pod vrcholem se páslo stádo koz. Bylo tam i takové neposedné dovádivé mládě, tak jsem neváhal a asi hodinku jej fotil s dlouhým teleobjektivem. Žel na mě bylo moc rychlé… No a jak jsem odložil fotoaparát, zjistil jsem, že si mě krajně nehezky prohlíží jedna pěkně rohatá koza. To by mohl být problém, říkám si. Sic tyhle potvůrky mají tak dvacet, třicet kilo, ale že bych se s ní tady chtěl prát, to opravdu ne. Tak jsem se dal na opatrný ústup a doufal, že to nebude brát jako pobídku k útoku. Naštěstí ne :)

Poté, co jsem vylezl na tu kozami obleženou hromadu písku, byl jsem zklamán. Výhled na jednu stranu nic moc, na druhou jsem se musel dostat přes ostnatý drát, abych zjistil že slunko zapadá nad oceánem (žádná zajímavá silueta) a beztak tam není žádný řádný výhled. Tož jsme alespoň zapadli dolů do přístavu, vyfotili staro-novou loď (na které se konají celodenní výlety po okolí) a skoukli místní luxusní ubytování (jo, to stálo za to).

Po slunka západu jsem se pokusil nafotit chajdy u nás na hotelu (ne, tentokráte jsme domeček pro sebe neměli), pokusy s mnohaminutovými expozicemi ale nedopadly dle očekávání. Krásně hvězdami poseté nebe se blbě chytá zároveň s žárovkami osvětlenými chatkami. Ale jaké to nebe je! Takové jsem nikde neviděl. Neznámé mi přišlo – nevím jestli je to jižní pololoulí, spíše bych si to tipnul na čistotu vzduchu a málo parazitního světla. Normálně jsou tu okem vidět různobarevné mlhoviny či což, prostě úchvatný pohled. Mám to tu rád.

Večeře v restaurantu co jsme vybrali napoprvé nevyšla, když nám ani po dvaceti minutách číšníci přes upozorňování nepřinesli jídelní lístek, vyrazili jsme jinam, do nějakého warungu za rohem. Jídlo tam bylo levnější a dost možná i lepší.

číst dál »

indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: Ranní sundavání opice ze stromu. Byla tam jako domácí mazlíček... na řetězu. Každopádně takovouhle scénu člověk doma nezažije :) 
indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: indonésie: